Když jsem se vydával do Montrealu, jednou z hlavních věcí pro mě bylo domluvit si privátní semináře s několika světovými kapacitami, abych opět rozšířil své porfolio znalostí a mohl je následně aplikovat do svého systému přípravy profesionálních sportovců, což je oblast, na kterou se v současnosti zaměřuji nejvíce (ale né výhradně!).
Obrovskou výhodu těchto privátních seminářů vidím v tom, že jsem schopen ušetřit drahocenný čas, který bych jinak strávil hledáním, zkoušením a hodnocením výsledků.
Pokud vám totiž předá své znalosti někdo, kdo se v oblasti silového tréninku pohybuje několik desítek let a produkje neuvěřitelné výsledky, je dost pravděpodobné, že jeho systém bude fungovat. Samozřejmě, je třeba všechny získané informace zařadit do systému, ale také kriticky zhodnotit, ponechat to, co funguje a vyřadit to, co nemá odpovídající přenos a efekt.
Další plus je, že vám jsou tito lidé schopni doporučit literaturu, ze které jste schopni ihned vytěžit potřebné a užitečné informace. Jako dárek jsem od Pierra obdržel knihu v pdf, na které pracoval 20 let (!!!). Shrnul do ní všechny existující vzperačské metody a systémy, jejich výhody, nevýhody, přenos do sportu a představení svého vlastního systému, který vytvořil na základě výsledků svých svěřenců. Každý se nyní ohání stovkami studií, což na jednu stranu není špatně, ale problém těchto studií je, že mnohdy nejsou přenositelné do tréninku / života.
Studie a praxe je něco jiného, jak asi každý dobře ví. Příklad za všechny: studie neukázaly žádný velký rozdíl v EMG aktivitě kvadricepsů při zadním X předním dřepu. Kdo ale někdy opravdu cvičil, ví, že kvadricepsy více pracují při předním dřepu, souhlasíte?? Takže v tomto případě se na studie může odkazovat jen kancelářská krysa.
Dalším benefitem budiž to, že si můžete poslechnout příběhy, které tito úspěšní lidé během své profesionální kariéry zažili. To je něco, co se v knížkách těžko dočteme, něco, z čeho se můžeme poučit a případným chybám se více vyvarovat (což stejně nejde vždycky, chyby je třeba dělat, ale poučit se z nich!). Kdy jindy se vám naskytne prohlédnout si tréninkové plány Olympioniků včetně jejich detailní periodizace a přípravy na Olympiádu? To vše psané na stroji!
To také byl jeden z důvodů, proč jsem Pierra vyhledal, chtěl jsem zjistit taje detailní periodizace přípravy atleta na Olympijské hry, což se mi podařilo!!
Přikládám krátké shrnutí kariéry Pierre Roy:
– trenér Olympijského vzpírání od roku 1975
– trénoval přes 50 kanadských olympioniků
– trenér stříbrného medailisty ve vzpírání 1984
– člen týmu Charlese Poliquina
– příprava profesinálních sportovců
Zde jsou 3 věci (+1 bonus), které jsem se naučil při semináři s Pierrem Roy:
1.Při vzpírání využij pouze ty nejsilnější svaly = zadní řetězec (posterior chain).
Toto je důvod, proč v tréninku s většinou atletů využívám vzpíraní a vzpěračské prvky!
Pokud totiž atlet zesílí svaly zadního řetězce, zapojující se v pohybu při cleanu a snatchi, bude potom v pohybu schopen lepšího zrychlení a generování větší rychlosti.
V rukou není žádná síla, proto rukama pouze koriguj trajektorii činky, ale zbytek nech na lýtkých, hamstringách, hýždích a spodních zádech. A to byl i můj problém při násviku správné techniky – nedokázal jsem plně využít zadního řetězce a v druhé části pohybu více zapojoval ruce, tím se člověk připraví o značnou část síly a trénink poté nemá odpovídající efekt.
Někteří trenéři jsou proti vzpírání ve sportu, je to samozřejmě také názor, na který si jeho proponenti najdou spousty argumentů.
Podle mého ale záleží na tom, jestli je vzpírání správně zaimplementováno do tréninkového plánu a je důležité umět rozpoznat, kdy, kde a s kým ho použít.
Největším problémem je podle Pierra to, že trenéři neumí správnou techniku cviků a trvalo by jim příliš dlouho naučit klienty provádět cvičení tak, aby byl tréninový efekt odpovídající. Proto místo vzpíraní zařazují spíše plyometrické cviky jako skoky do výšky, do dálky, na boxy, skoky na jedné noze a také jump squaty (výskoky s osou na zádech).
! Důležit je si uvědomit, že výsledkem nemá být to, udělat z atleta vzpěrače, ale naučit jej správně a efektivně využívat nohou. Potom jsem si jist, že přenos do sportu bude velký, čemuž odpovídají i výsledky klientů, kteří se při týmových testováních značně zlepšují !
Pierre naštěstí není jen z těch, ktěří něco načtou/naposlouchají a berou to jako dogma, má totiž kartotéku všech atletů, kde si pečlivě vede výsledky a může ukázat, zda něco funguje, nebo nefunguje. To je také to, proč si u každého klienta a atleta zapisuji jednotlivé tréninky, nechám si posílat výsledky testů a sám pravidelně testuji.
2.Ti nejlepší atleti mají několik společných znaků: velký zadek, silné nohy a silná spodní záda.
Pierre mi ihned při cestě do gymu začal vyjmenovával příklady nejlepších atletů na světě – padla jména jako Pavel Bure, Jaromír Jágr (toho jsem musel doplnit), Sidney Crosby, Dmitriy Klokov, Mike Tyson, Asafa Powell, C.Ronaldo, Bo Jackson (baseball a americký fotbal!) a spousty hráčů NFL, které bohužel neznám…
Zeptal se mě, co mají všichni tito sportovci společného. Snažil jsem se vypadat náramně chytře a vymýšlel různé zdlouhavé odpovědi.
Pierre se vždy jen zasmál a překvapil mě svou odpovědí “No, Dominik. They have fu-king strong legs, lower back and bigg butts!”
Pravda…Genetika hraje v tomto okamžiku velkou roli a ten, kdo je od přírody skvělý atlet, jdou mu všechny sporty, má převahu rychlých a superrychlých svalových vláken, bude zkrátka mít pro rychlostní a silové sporty lepší predispozice než někdo hubený s pomalejšími svalovými vlákny. Pro toho bude ideálnější volbou například běh na dělší tratě, jízda na kole a podobné sporty s déle trvající monotóní aktivitou.
Atleti z první skupiny bývají vždy extrémně silní, dokážou totiž lépe využít potenciál svalů zodpovídajících za produkci síly.
A protože u nich bývá převaha superrychlých svalových vláken, jak jsem zmiňoval výše, jsou i přes větší svalový objem extrémně rychlí.
Na druhou stranu je třeba říci, že jsou i tací, kteří nejsou tak dobře fyzicky připraveni, přesto svou genialitou převyšují ostatní. Příkladem za všechny je Wayne Gretzky, nejlepší hokejista všech dob, který byl prý vůbec nejslabším hokejistou v NHL, přesto je jednoznačně nejúspěšnějším hráčem celé historie ligy.
Proto nepřestanu říkat, že fyzická připravenost je pouze jedním předpokladem k úspěchu. Hráč může být perfektně fyzicky připraven, pokud však není schopen přesně přihrát puk/míč spoluhráči na metr, nebo se psychicky sesype po jedné chybě, vynakládá úsilí v posilovně téměř nadarmo!
3.Plánované přetrénovaní je skvělá cesta k překonání stagnace (plateau).
Jak jsem zmínil již v článku o tréninkových kempech a principech, na jakých funguje plánované přetrénovaní, tvůrcem tohoto konceptu je právě Pierre Roy (článek ZDE).
Přišel na něj sám, bez jakýchkoliv vědeckých studií, testování, EMG měření, měření únavy a podobných, mnohdy nic neříkajících, testů.
Pokud nějaký atlet stagnoval na některém ze cviků, například clean and jerk, trénoval jej o vysoké intenzitě 9-18x týdně!! Následovala pauza na superkompezaci a proces se opakoval, nebo se započala specializace na jiný cvik, například front squat (přední dřep).
Pokud totiž máme nějakou slabinu, není jednodušší cesty, než se na svou slabinu na nějaký čas specializovat. Všichni jistě máme v mysli: „No jo, ale když vynechám dalších X věcí, zhroším se na nich!“ Ano, dočasně opravdu dojde k lehkému poklesu výkonnosti, ten se však po opětovném zařazení opět vrátí do původní linie. A jak všichni víme, řetěz je jen tak silný, jako jeho nejslabší článek.
Jednoduchá rada tedy zní: pokud máte nějaký značně zaostávající cvik/svalovou partii, na nějaký čas se na toto slabé místo specializujte a udělejte vše pro to, aby došlo ke zlepšení!
4.BONUS: Lumberjacks jako cesta ke zvýšení rychosti ve sportu.
Nikdy v životě jsem předtím tento cvik neviděl. Pierre ho vynalezl před více než 20ti lety, když jeden z jeho atletů utrpěl zranění ramene a nebyl schopen udělat full snatch (trh). Aby ušetřil jeho rameno, našel způsob, jak neztratit veškeré benefity snatche a přitom se vyhnout overhead hold pozici (když držíte váhu nad hlavou). Po třech měsících provádění lumberjacks nejenže atlet neztratil na rychlosti a síle, ale dokonce vyrovnal své PR!
Od té doby pravidelně zařazuje tento cvik do tréninku svých atletů k budování expozivní síly a nabourání stereotypu.
Jeho hlavním benefitem je větší rozsah pohybu, ve kterém se zapojuje celý zadní řetězec.
Lumberjack
Závěrem bych chtěl říci, že cílem článku není jakkoliv se chlubit, stejně není čím, ale pouze se podělit o několik rad a tipů od někoho, kdo má za sebou tolik let úspěšné kariéry.
Věcí je samozřejmě daleko více, ty si ale nechám pro své nejbližší a na osobní konzultace.
Dominik Kodras
