Můj život před změnou
Předtím než jsem se dala do proměny jsem dělala crossfit. Do tohoto sportu jsem se zamilovala na první dobrou. V crossfitu se totiž jedná hlavně o všestrannost – musíte mít sílu, vytrvalost ale také skills (myšleno technicky náročné prvky například z gymnastiky). Dva roky jsem se aktivně zúčastnila několika crossfitových závodů a vedla jsem si celkem slušně :D, šíleně mě to bavilo, sledovala jsem na sobě neustálý progres. Zvedala jsem čím dál těžší váhy, naučila se chodit po rukou, z jednoto double underu jich bylo po roce 50 Dus vkuse, naučila jsem se T2B atd.. Jenže postupně se ze mě začala stávat rambo holka :D. Konečně jsem nedělala nějaký sport jen proto, abych byla hubená, dělala jsem to protože mě to bavilo. Ale kdo si nikdy nezkusil nějaký crossfitový wod tak si nedovede ani představit jaký záběr je to pro naše tělo. Vystavovala jsem svoje tělo neustále velkému stresu a i sebe. Začalo mě to všechno pomalu ale jistě strhávat, byla jsem přetrénovaná. Začala jsem mít velké problémy se spánkem – usínala jsem 2h! (tohle bych nepřála ani největšímu nepříteli), vstávala jsem v 5:30 úplně naspeedovaná, byla jsem jakoby neustále nastřelená, ale zároveň hrozně unavená (těžké vysvětlit). Jedním z následků bylo přejídání. Tělo si tu energii muselo vzít někde jinde než ze spánku. V průběhu těchto let jsem se začala stravovat low carb. Rapidně jsem omezila sacharidy. Jenže čas od času si tělo o ty sacharidy řeklo a já byla najednou schopná sníst večer celou zmrzlinu a do toho čokoládu atd…pak přišly výčitky (několikrát jsem si i vyvolala zvracení). Pomalu ale jistě jsem se dostávala do „pěkných sraček“. Nejtěžší asi bylo si to všechno uvědomit a přiznat si to. Ale začínala jsem být opravdu nespokojená sama se sebou. Tento bludný kruh ovlivňoval celý můj život. Moje nálady, moje chování, moji psychiku, moje myšlení, úplně všechno! Řekla jsem si, že jsem inteligentní holka a mám přece navíc! Chci víc! A tak jsem se přestala bát a oslovila jsem Dominika.
Správné načasování
Můj taťka mi vždycky říkal: „Můžeš sebelepší věc udělat v nevhodnou chvíli a bude to prostě špatně“. Co tím chci říct. Nemohla jsem začít s proměnou, když jsem státnicovala, i když jsem už tehdy o tom uvažovala. Měla jsem jiné starosti, jiný stres, kdybych šla do proměny věděla jsem, že bych to dost pravděpodobně nezvládla odjet na 100% a celý by to bylo k ničemu, spíš by to bylo na škodu, jelikož bych s velkou pravděpodobností selhala a k něčemu tak velkému bych se už nikdy víc nedokopala. Jsem člověk, který když do něčeho jde tak jde do toho na 110%! A za tím si stojím! Jedna rada ode mě pro vás. Pokud nejsi schopný do něčeho jít naplno tak to prosím tě radši nedělej vůbec, nemá to cenu. Veškeré naše úsilí, které do něčeho dáme se nám vrátí a to i mnohonásobně, tak proč dělat věci na půl? Proto jsem počkala na ten správný čas. Možná si říkáte: „No jo ale ten správný čas taky nemusí přijít nikdy“. To je další věc, nikdy nebude ten čas stoprocentní – musíte chodit do práce, musíte zařizovat mnoho jiných věcí okolo týkající se běžného života, ale pak přijde třetí věc a tou je: priorita. Dát si sebe na první místo. Od vás se totiž všechno odvíjí, celý váš život. Ne nadarmo se říká: „Každý jsme strůjcem svého osudu“ (taky říká můj tatínek – moudrý to člověk). V první řadě tedy musíte myslet na sebe, udělat ze sebe tu nejlepší možnou verzi sebe sama, poté se vám začne dařit i v ostatních sférách vašeho života.
Konečně proměna – čas na změnu
„Když se vám zdá, že potřebujete změnu, tak se vám to nezdá, skutečně jí potřebujete“.
Svou proměnu jsem odstartovala 18.září 2019. Co to pro mě znamenalo? V první řadě začnu s jídlem. Každý večer jsem si sedla, vzala do rukou mobil s kalorickými tabulkami a začala jsem zapisovat moje jídla, tak aby mi všechno hezky vycházelo – bílkoviny, sacharidy a tuky. Postupně jsem se začala v tom orientovat. Vyžadovalo to každodenní přípravy krabiček a rozvrhnutí jídel do celého dne: snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře a druhá večeře. Například v první fázi jsem se musela vejít do 1980 kcal – 200g B, 100g S a 85g T (v tréninkový den) v den volna: 1850 kcal – 140g B, 90g S a 100g T. Přikládám několik fotek: 3 varianty snídaní, obědy a druhá večeře – rýžová kaše.
Tohle bylo asi number one. Věc bez které to nelze! Aspoň teda u mě ne. Pokud jím tzv. pocitově – jím prostě víc než musím. Bylo to tvrdý opatření tohle veškeré počítání a odpírání si jídel z restaurací, odpírání si různým sladkostí, NO ALKOHOL. Ale musíte si uvědomit jednu věc a tou je vyměnit momentální požitek z jídla, momentální uspokojení, za to, co chcete přeci víc! Cítit se skvěle! Každý týden jsem musela čelit minimálně 10x větě: „Dej si aspoň trochu, vždyť jednou ti to nic neudělá“. No jo – jednou ne, ale ten člověk ,který vám tohle říká je s prominutím úplný vocas, protože si neuvědomuje, kolik lidí vám tohle během toho týdne řekne! Další „pecky“, které jsem dennodenně slýchala byly například: „Proč to děláš vždyť vypadáš dobře“ (protože nikdo neviděl ten pravý důvod: přejídání, nespavost, psychická labilita..), dále: „Co je tohle za život, když se nemůžeš ani pořádně najíst?“ No – v tomhle období jsem musela prostě tyto lidi úplně ze svého života odříznout a ne-li na dobro. To jsou právě ty lidi, kteří vás sráží k zemi. Hodně věcí si během té proměny uvědomíte. Nazvala bych to jako prozření, jelikož pokud člověk opravdu vytrvá – jí čistě, dělá všechno tak jak má, tak začne úplně jinak přemýšlet…
Proto bych teď ráda přešla už k tréninkům, protože to je další věc, která mě zlomila. Tréninky byly náročné, pro mě jako trenérku to znamenalo jít si mezi klienty (kterým neustále něco předvádíte, vlastně s nimi cvičíte celý den) odjet ještě svůj trénink, který byl často dost „brutální“ + do toho kalorický deficit = smrt. Bylo to jak na houpačce. Dny, kdy jsem se cítila neskutečně v „hypu“ – energie na rozdávání, nálada na jedničku a dny, kdy se mi točila hlava (hlavně z nedostatku sacharidů), nálada na zabití a únava z vyčerpání. Ale naštěstí takových dní nebylo tolik. Bylo to také dost ovlivněné mým menstruačním cyklem. To je úděl nás žen. Jedna z věcí, o které se moc nemluví, je ta, že pokud držíte dlouhodobě kalorický deficit, přestanete menstruovat. Ano, i mě se to během proměny stalo, nepřestala jsem menstruovat úplně, ale měla jsem to málo a rozhozené. Takže bych se ráda dostala k tzv. Diet break (pauza od diety). K věci, ze které jsem měla asi největší strach během celé proměny. Znamená to, že po nějaké době v kalorickém deficitu, navýšíte kalorie na udržovací hladinu a sacharidy hodně nahoru! A to je něco pro naši hlavu milé dámy… v hlavě se vám začnou honit myšlenky: „Co když zase přiberu?“ Vždyť jsem teď tolik dřela, a to po mě chce trenér, abych to zase nabrala zpátky? Ví vůbec co dělá?“. Nicméně hrozně důležitá věc pro naše tělo! A proto abyste mohli pak zase pokračovat ve svém progresu, jinak přestanete vidět vaši snahu -> výsledky 0 a tak si možná taky řeknete: „Aha, tak to nemá cenu a začnu zase žrát jako prasátko J.“ Takže další věc, kterou jsem si musela v hlavě ujasnit.
Ještě zpět k samotným tréninkům. Jedna věc je do tréninku dávat maximum. Zvyšovat váhy a posouvat se každý trénink o kus dál. To je prostě daná věc, bez které to nejde. Samozřejmě přišly dny, kdy to prostě nešlo, zůstala jsem například na stejné váze jako minulý týden nebo jsem musela i ubrat (zase narážím na menstruační cyklus žen), ale takové věci by se měly stávat minimálně, jinak děláte něco špatně (příliš vysoká intenzita tréninku, špatné načasování jídel, nedostatek spánku apod.).
Druhá věc je trenér. Bez Kamila bych to nezvládla – první týden znamenal pro mě odjetí všech tréninků právě s ním. Tréninky s Kamilem mě šíleně bavily a namotivovaly mě do dalších dvou týdnů, kdy jsem tréninky sama opakovala a snažila se zlepšit (v technickém provedení cviků a přidávání vah). Za to mu neskutečně děkuju a chci vám jen říct, že vždy je lepší, když na vás někdo dohlíží, když v tom někdo jede s vámi.
Třetí věcí je, pokud je mi mizerně a vím, že trénink by mi akorát ještě přidal – odpočinu si a odjedu trénink druhý den na 110%. Nic se nestane, o nic nepřijdete, ba naopak. Ale zase odsud posud, nesmí se z toho stát „tradice“.
Psyché
Nedovedete si představit, jak moc vás to změní, ne jen po fyzické a vzhledové stránce, ale hlavně po psychické. Začnete se cítit tak silný! Začnete myslet čistě. Začnete na věci nahlížet z jiného úhlu. Najednou není nic problém – je to výzva. Momentálně jsem v bodě, kdy mám zase nějaké ty kila navíc, ale nic si z toho nedělám. Nejsem teď na sebe tolik přísná, nicméně až budu chtít být zase vysekaná, vím jak na to. Všechny ty zkušenosti, co jsem získala mi nikdo nevezme – všechny ty dovednosti, co jsem se naučila ohledně jídla a tréninku. Tohle všechno dodržuji dodnes, protože je to můj životní styl – můj život.
